Vánoce

S odstupem se vracím zpátky k proběhnuvším Vánocům. Byli to první Vánoce, kdy Tedík byl schopen pochopit jejich význam. Jeho interpretace se sice smrskla na konstatování, že "Žíšek přiveze velký auto", ale přesto jsem si jistá, že vnímal i duchovní rozměr těchto svátků. I přes naše předsudky jsou, dle mého názoru, děti mnohem víc duchovní než my dospělí. Jen si zkuste sami říci, co se vám ohledně Vánoc vybaví - jaký mají podle vás význam. Mě proběhne hlavou, co komu koupit, jak uspořádat návštěvy příbuzných ke spokojenosti všech zúčastněných, uklidit, napéct, navařit.... vše jen svět obstarávání. Ten naštěstí děti netrápí a z toho bychom si měli vzít příklad. Pro ně je podstatné, že jsou s mámou a tátou, sourozenci, babičkou a dědou, že cítí lásku a  radost. Aby jim záleželo na hmotných věcech jsme je naučili my dospělí. Vždyť malé děti baví mnohem víc rozbalování dárků a hrátky s balícím papírem, bez ohledu na to, že se jejich (nebo někomu jiného) hromada hraček rozrostla o další kousky. Ano také jsme našim synům koupili nějaké hračky, i když tedy většinu obstarali babičky, dědové tety atd. Aby jste mě nechápali špatně, nic špatného na tom nevidím, jen to není to nejdůležitější. Podstatné je to, co je uvnitř. Pro náš pocit štěstí a jeho sdílení jsou Vánoce příležitostí, ne však podmínkou. Tento pocit bychom si měli pěstovat a hýčkat celý rok a učit mu i naše děti.