Ranní balkónové seance

Všechno je jinak. Když byl Teo malý, klidně jsme ponocovali a vstávali všichni pěkně pozdě. Teď protože chodí Tedík spát tak v devět a už na to potřebuje mít svůj klid, chodíme spát dřív i my. Taky protože už jsem u Nikiho byla chytřejší a v noci jsem mu nerozsvěcovala světlo, spí už teď ve třech měsících spokojeně celou noc. Vedlejší efekt toho je, že všichni dřív vstáváme. Teď když začalo konečně svítit slunce a nám ráno svítí přímo na balkón jsme začali snídat venku. Rozložíme polštáře, doneseme si snídani a čerpáme energii. Je to taková naše ranní balónová seance.

Brácha

Naši synové se čím dál víc sbližují. Tedík už více méně ví, jak se k Nikimu chovat a Niki už zase není tolik křehký a Tedík ho čím dál víc zajímá. Dokonce už Tedík říká Nikimu, že je to brácha.
Teď začal Ted vymýšlet pro Nikiho hry. Na balkóně, když jsem věšela plínky a nikiho jsem tam měla taky v autosedačce, takže dobře viděl, zalezl Tedín mezi plínky a začal se ptát: "Kde je? Kde je?". Pak se vyřítil zpod sušáku k Nikimu a s úsměvem vyhrkl: "Ťady."
Když je Niki v autosedačce, tak Tedíká zajímá nejvíc, protože je pro něj snadno dosažitelný a vidí na sebe. Problém je, že Tedík má obšas tendence na Nikiho vylézt a zalehnout ho. A tak nás napadlo to otočit. Posadíme do autosedačky Tedíka a Nikiho dáme na něj. Oběma se to překvapivě zalíbilo. Tedík tomu říká autobus.
Že má Niki staršího sourozence je dost znát. Má mnohem lepší reakce a motoriku a hlavně pořád sleduje. Také začal hodně brzy žvatlat, což je zřejmě způsobeno tím, že mu Tedík neustále něco povídá. Zkrátka na co edukační hračky, když mám bráchu.

Kdo všechno hají

Uspávání dětí je kapitola sama pro sebe. S Tedíkem to jde docela dobře, pokud ho nikdo do spaní nenutí a jde si lehnout sám. Teď už sám pozná, že je utahaný a řekne, že jde dělat hají. Přes den jde většinou spát sám, ale večer chce, aby s ním někdo byl když usíná. A než usne začne se ujišťovat, že všechno kolem už spí.  Někdo počítá ovečky, tedík odříkává kdo všechno a co všechno hají.
Auto hají, stůl hají, Piki hají, mikrovlnka hají, pajča hají, okno hají, pejsek hají, brm brm hají, sprcha hají, polštář hají, bó hají, papír hají, talíř hají, kartáček hají........

Teovy pokroky

Teo teď v mluvení postupuje mílovými kroky. Začíná přesně vyslovovat slova, která předtím komolil, jako například banán, pračka, mikrovlnka.... Ale učí se i slova úplně nová a dává je do vět. Baví ho vše kolem kuchyně. Takže už mi radí, kdy mám přidat sůl, mouku, mléko,maso, brambory.  Ale umí už například rozlišit mezi octem a olejem, říct si o džus, vodu, kakao, čaj nebo že chce džem do jogurtu. Ví že nůž krájí a med je mňam.
Začal teď také říkat pasta a kartáček, tedy v Teově podání "ťáťáček", nejraději ve spojení "ťáťův ťáťáček". Teď když seděl na záchodě mi povídal že táta dělá ve vaně myjeme a že ze sprchy prší voda.
Další oblastí, která Tedíka baví, jsou části těla.Ví kde má nos, čelo, bradu, pusu, nohu, ruku, palec, vlasy, ale nejoblíbenější je oko.
Nedávno když rozsypal stavebnici zkonstatoval: "boldel". Některá slova ještě trochu komolí. Takže když chce sušenku říká "šunka".

Babi pryč. děda pryč

Tedík pochopil novou věc. Přišel na to, že lidé odchází do práce, odjíždějí pryč atd., zkrátka mizejí z jeho světa. Že chodí táta do práce, Tedík objevil už dávno, vždycky mu mával a pak konstatoval: "Ťáťa šel pace." Ale protože se každý den zase vrátil, bral to jako nezvratný fakt. Teď jsme ale byli tři týdny u rodiču a manžel zůstal doma, protože musel chodit do práce. Tedík z toho byl trochu zmatený. Když jsme se vrátili domů tak mu zase zmizeli děda s babičkou. Vysvětlili jsme mu, že jsme už doma a oni jsou u nich doma, zkrátka, že jsou pryč.
Vedlejší efekt Teova nového poznatku je neustálé ujišťování se, že jsem nikam neodešla. Takže stačí, abych zašla do kuchyně a Ted už se ptá, kde je Mamam. Navzdory tomu manžel zvládl můj odchod k zubaři na víc než 3 hodiny v pohodě. Nikiho uklidnila připravená lahvička mého mléka a Tedíka, že s ním táta dělal všemožné zábavné věci a slib, že se mamam zase vrátí. Takže kromě toho, že lidé odcházejí zřejmě pochopil i to, že se zase vrací.
Každopádně teď Tedík hlásí, kdo všechno je pryč.

Děti slunce

Podle nejnovější studií trpí naše civilizovaná společnost nedostatkem vitamínu D. Důsledky tohoto deficitu jsou kromě měknutí kostí, kožních problémů i rakovina atd. To vše jako důsledek našeho životního stylu - ráno do práce a večer z práce a celou dobu mezitím jsme zavření v kanceláři, děti ve škole případně školce. Přitom jsme vytvořeni na to být venku celý den a bez oblečení. A samozřejmě bez opalovacích krémů. Tedíka jsem opalovacím krémem nikdy nemazala a na slunci byl pořád i na horách. Nikdy se nespálil a má krásně zdravou kůži. Protože se narodil v květnu, dávali jsme ho ráno a večer, kdy ještě nebylo tak silné slunce, na balkón už od začátku. Niki to štěstí neměl. Narodil se na konci ledna, kdy slunce vůbec nesvítilo a navíc byla takové zima, že stejně musel být navlečený. Teď už ale začalo slunce konečně svítit a také je teplo, takže už si slunné lázně užívá taky.
Spoustě lidí to asi připadá šílené, protože se nás bohužel stále někdo snaží přesvědčit o tom, že slunce je škodlivé. Přitom je to nejpřirozenější věc na světě, zdroj života. A když se podívám na Tea s Nikim, jak si na slunci spokojeně lebedí, ani žádné další argumenty nepotřebuju.

Haló,Haló

Teovi prarodiče mají doma starý dřevěný telefon. Hned když ho Teo objevil, stal se jeho oblíbenou hračkou. Tehdy se také poprvé naučil říkat "haló". Nejprve to tedy bylo "hají", ale brzy se naučil to říkat správně.
Mobilní telefony Teda také neminuly. Nejprve ho to zajímalo čistě jako svítící krabička, ale časem pochopil, že se s ním dá telefonovat a mluvit s lidmi, kteří zrovna nejsou s ním. S oblibou mluví s tátou, když je v práci. Přiloží si telefon k uchu a poslouchá. Když jsem byla v porodnici, zapínal mu táta hlasitý odposlech. Tedík povídal a povídal až u telefonu usnul.
Také když telefonuju, se mě Tedík ptá, jestli mluvím s tátou. Posledně, když začal telefon zvonit mi ho Ted donesl a volal Táta, táta. S manželovým pracovním telefonem si ale hraje asi nejradši. Předstírá, že je velký šéf a zařizuje něco hrozně důležitého. Zatím naštěstí neumí mobil odblokovat.
Naposledy jsem Tedíka přistihla, jak telefonuje interkomem. Vypadalo to jako by si něco objednával u hotelové služby: "Haló, pití kakaooo. Čau"  

Teo léčí zrak

Nedávno jsme s manželem narazili na článek, ve kterém jeho autor popisoval, jak se zbavit brýlí. Jde ve zkratce o to, že kromě zlepšení celkového zdravotního stavu a provádění cvičení s očima, člověk musí i brýle odložit, aby trénoval normální zaostřování. I když jsme chtěli vyzkoušet tuhle teorii v praxi, nikdy jsme se neodhodlali k tomu brýle odložit, neboť přeji jen, když už máte kolem tří dioptrií, bez brýlí se cítíte nejistě.
Tohohle dilema mě Tedík dneska ráno zbavil. Ráno mě přišel vzbudit se slovy: "bijú" (brýle) a podával mi brýle na dva kusy. Mám teď tedy dost času trénovat své oční svalstvo. Nic jiného mi ostatně nezbývá.

Ne, ne, ne, ne

Tedík se dostal do období, kdy chce vše dělat sám a o všem diskutuje. Jídlo chce jíst sám, schody chce zdolávat sám, i venku už nechce chodit za ruku. Máme nic méně pravidlo, že když řeknu, že se mě musí chytnout, tak to udělá. Na oplátku ho nechávám, kdykoli to jde, běhat podle jeho vlastního uvážení.
Docela fajn je i to, že už nemusím hádat jestli má hlad nebo žízeň, nebo co by si dal, stačí se zeptat a Tedík s radosti hlásí, že by si dal kakaooo, ma (banán), sýr, čaj a podobně. Také se to hodí u chození na záchod.
Někdy, když po něm něco chci a jemu se nechce, tak vydrží celkem dlouho odmlouvat, ale když si trvám na svém, tak to nakonec udělá.
Tedík  už má zkrátka "svou hlavu". Dneska ráno například, když vstal v šest ráno, protože usoudil, že babička v kuchyni určitě dělá něco dobrého a já se ho snažila ještě vrátit do postele, se důležitě postavil, zakroutil hlavou a řekl: "Ne, ne, ne, ne! Hají Ne. Babi ham!"