Teovi prarodiče mají doma starý dřevěný telefon. Hned když ho Teo objevil, stal se jeho oblíbenou hračkou. Tehdy se také poprvé naučil říkat "haló". Nejprve to tedy bylo "hají", ale brzy se naučil to říkat správně.
Mobilní telefony Teda také neminuly. Nejprve ho to zajímalo čistě jako svítící krabička, ale časem pochopil, že se s ním dá telefonovat a mluvit s lidmi, kteří zrovna nejsou s ním. S oblibou mluví s tátou, když je v práci. Přiloží si telefon k uchu a poslouchá. Když jsem byla v porodnici, zapínal mu táta hlasitý odposlech. Tedík povídal a povídal až u telefonu usnul.
Také když telefonuju, se mě Tedík ptá, jestli mluvím s tátou. Posledně, když začal telefon zvonit mi ho Ted donesl a volal Táta, táta. S manželovým pracovním telefonem si ale hraje asi nejradši. Předstírá, že je velký šéf a zařizuje něco hrozně důležitého. Zatím naštěstí neumí mobil odblokovat.
Naposledy jsem Tedíka přistihla, jak telefonuje interkomem. Vypadalo to jako by si něco objednával u hotelové služby: "Haló, pití kakaooo. Čau"
Žádné komentáře:
Okomentovat