Ne, ne, ne, ne

Tedík se dostal do období, kdy chce vše dělat sám a o všem diskutuje. Jídlo chce jíst sám, schody chce zdolávat sám, i venku už nechce chodit za ruku. Máme nic méně pravidlo, že když řeknu, že se mě musí chytnout, tak to udělá. Na oplátku ho nechávám, kdykoli to jde, běhat podle jeho vlastního uvážení.
Docela fajn je i to, že už nemusím hádat jestli má hlad nebo žízeň, nebo co by si dal, stačí se zeptat a Tedík s radosti hlásí, že by si dal kakaooo, ma (banán), sýr, čaj a podobně. Také se to hodí u chození na záchod.
Někdy, když po něm něco chci a jemu se nechce, tak vydrží celkem dlouho odmlouvat, ale když si trvám na svém, tak to nakonec udělá.
Tedík  už má zkrátka "svou hlavu". Dneska ráno například, když vstal v šest ráno, protože usoudil, že babička v kuchyni určitě dělá něco dobrého a já se ho snažila ještě vrátit do postele, se důležitě postavil, zakroutil hlavou a řekl: "Ne, ne, ne, ne! Hají Ne. Babi ham!"