Brácha

Naši synové se čím dál víc sbližují. Tedík už více méně ví, jak se k Nikimu chovat a Niki už zase není tolik křehký a Tedík ho čím dál víc zajímá. Dokonce už Tedík říká Nikimu, že je to brácha.
Teď začal Ted vymýšlet pro Nikiho hry. Na balkóně, když jsem věšela plínky a nikiho jsem tam měla taky v autosedačce, takže dobře viděl, zalezl Tedín mezi plínky a začal se ptát: "Kde je? Kde je?". Pak se vyřítil zpod sušáku k Nikimu a s úsměvem vyhrkl: "Ťady."
Když je Niki v autosedačce, tak Tedíká zajímá nejvíc, protože je pro něj snadno dosažitelný a vidí na sebe. Problém je, že Tedík má obšas tendence na Nikiho vylézt a zalehnout ho. A tak nás napadlo to otočit. Posadíme do autosedačky Tedíka a Nikiho dáme na něj. Oběma se to překvapivě zalíbilo. Tedík tomu říká autobus.
Že má Niki staršího sourozence je dost znát. Má mnohem lepší reakce a motoriku a hlavně pořád sleduje. Také začal hodně brzy žvatlat, což je zřejmě způsobeno tím, že mu Tedík neustále něco povídá. Zkrátka na co edukační hračky, když mám bráchu.