Blázen s šátkem

Ještě předtím než jsem vůbec otěhotněla, jsem věděla, že budu svoje děti nosit v šátku. Stačilo mi vidět pár šátkujících matek a prostě jsem věděla, že takhle je to správně. Samozřejmě jsem si o tom i něco přečetla, ale nakonec se člověk stejně rozhoduje podle intuice.
Rodiče byly k našemu rozhodnutí nepořizovat si kočárek a nosit Tea jen v šátku skeptičtí, ale myslím, že když viděli, jak je v něm spokojený změnili názor.
Časem jsem si zvykla na to, že se mě někdo neustále dotazuje na to, zda nošení šátku neohrožuje Teovo zdraví, jestli mě nebolí z toho nošení záda a zda se nebojím, takhle ho nosit. Naproti tomu u doktorů jsem se setkala jen s pozitivní reakcí a potvrzením, že nošení dětí v šátku je nejlepší prevence problémů s kyčlemi, že se tím prakticky vyhnete problému s prdíky, což musím potvrdit, ale i že nošené děti jsou rychlejší v psychomotorickém vývoji atd.
Šátkování je ale hlavně pohodlné. Jak venku, kdy dítě může krásně sledovat okolní svět z bezpečí, nebo prostě spokojeně spát, nehrozí přehřátí, nebo prostydnutí, o praktičnosti v MHD ani nemluvě. Doma je nespornou výhodou, že máte volné ruce.
A pak je tu ještě jedna výhoda, o které se nikde nemluví. Neustálá těsná blízkost vlastního dítěte má pozitivní vliv na psychiku matky. Zkrátka nošení dětí je přirozené a hlavně nošené dítě je spokojené dítě.