Školáček

Teo dostal k Vánocům pěnová písmenka do vany. Hned se z nich stala oblíbená hračka. Prostě koupání se v hromadě písmenek se našemu synovi, na rozdíl od nás, vážně líbí. Po čase ale chtěl ty písmenka nějak pojmenovávat a aby to pro něj bylo jednoduší, ke každému písmenku jsme přiřadili slovo, které na dané písmenko začíná. Takže P je pejsek, D je dům, S je sýr, A je auto, B brambora.... Tenhle systém Tedíkovi vyloženě sedl, takže teď radostně loví písmenka a oznamuje nám, že vylovil ucho, oko, bramboru  nebo mamam.
Psaní je další oblíbená disciplína. Teo opravdu krásně drží tužku. Nejradši kreslí kolo, nebo oko, nicméně po ostatních chce kreslit nejrůznější  záležitosti. Jak nakreslit auto nebo čaj ještě člověk vymyslí, ale včera po mě chtěl Teo nakreslit, že prší a pálí.
Také jde o to, kam kreslit. Tedík samozřejmě ví, že má kreslit na papír, což také pokaždé, když dostane pastelku oznamuje, ale když ho nikdo nevidí s oblibou kreslí na jakoukoli dostupnou plochu. Takže naše zdi jsou plné abstraktního umění.
Teď už jen zvládnout počítání na lepší úrovni než mám hodně sušenek, málo sušenek, poslední sušenka, žádná sušenka, a může jít do školy.