Už přes tři týdny bojujeme s nemocí. Je to taková klasika - kašel a rýma, ale tahle je obzvláště vypečená. Nejdřív byl nemocný manžel, pak to chytil Teo a nakonec Niki. Já mam tu nemoc průběžně tak nějak celou dobu, ale opět se projevilo, že při kojení prostě moje imunita funguje jinak. Normálně se vypořádávám s nemocí tak, že mam okamžitě horečku, pak se z toho dva dny vzpamatovávám a třetí den už jsem v pořádku. Teď ale moje tělo dává přednost tomu, abych se mohla starat o děti, takže žádná teplota a s nemocí se patlám pěkně dlouho.
Že starost o dvě nemocné děti obnáší probdělé noci, není žádná novinka, co mě ale překvapilo bylo, že při denní dávce spánku max 3 hodiny jsem schopná normálního provozu a vlastně v určitém smyslu funguji dokonce líp - efektivněji. Asi proto, že jaksi nezbývá energie na zbytečnosti.
A pak je tu ještě jedno pozitivum. Nikiho imunitní systém se vypořádá s nemocí ještě před první dávkou očkování. Nepatřím mezi žádné fanatické odpůrce očkování, ale dle mého názoru, je nejlepší očkovat co nejmíň a co nejpozději. Očkovat děti proti nemocem, kterými je přirozené projít, jako jsou plané neštovice, rotaviry, pneumokok, ale třeba i chřipka, mi přijde, stejně jako okamžité snižování teploty, jako nejlepší cesta k poškození vlastní imunity.
Nikdo nechce být nemocný, jenže projít si jednou za čas nějakou tou chřipkou nebo nachlazením je nejen přirozené, ale navíc zdravé. Samozřejmě pouze za podmínky, že si s nemocí poradí vaše tělo samo a ne s pomocí té nepřeberné hromady farmaceutických preparátů, na které jsou reklamy v těchto dnech na každém rohu.
Žádné komentáře:
Okomentovat