Tanec kolem nočníku

Naše děti jsou takzvaně bezplenkové. Tedy aby bylo jasno, plenky nosí - látkové, ale od malička jsme jim umožňovali udělat svou potřebu mimo plenku. Píšu záměrně umožňovali, protože nejde o to je něco učit, navíc naše děti to prakticky vyžadovali. Tahle metoda není rozhodně stoprocentní, alespoň v našem případě, ale když pominu všechny výhody, které to přináší z hlediska hygieny a pohodlí dítěte, nespornou výhodou je i to, že když jsme Tea začali dávat na klasický nočník, věděl, co se po něm chce a považoval za normální takto vykonat svou potřebu. Takže od roku jsme přes den bez plen i když pravda občas s hadrem v ruce. Teď je Teovi 22 měsíců. Venku si dává Teo větší pozor, takže tam je to bez problémů, ale doma je potřeba mu záchod připomínat, aby nebylo potřeba toho hadru ( o velkou potřebu si říká naštěstí sám), což nebyl problém, dokud se nenarodil Niki. Tedík totiž často začal akutně potřebovat zrovna když jsem Nikiho kojila nebo přebalovala - prostě když jsem měla plné ruce. Nakonec se vše vyřešilo jednoduše jako vždy. Tedík prostě doma běhá s holou prdýlou a když se nám zdá, že už dlouho nebyl, prostě ho pošleme na nočník. Tedík se sám posadí a sám si i zatleská a hlavně ho to baví, takže hadr už zase není potřeba.

A do budoucna jsou tu ještě další úkoly. Zaprvé naučit se sundavat a nandavat kalhoty - aby jsme nepohoršovali návštěvy a děda nám slíbil, že vyrobí schůdky na záchod, takže pak už bude Tedík chodit sám na normální záchod jako velký kluk.