Nedávno jsem četla článek o tom, jak naučit děti pořádně jíst. I když jsme se ještě nedopracovali do stavu, že by Tedík jedl jen bonbóny a čokoládu :-), jak bylo ve zmíněném článku popisováno, přeci jen mi jeho stravování nepřišlo úplně v pořádku. V našem případě totiž nešlo o to co jí (u nás doma moc nevyhovujících jídel ani nenajde) ale spíš o to, že nejedl, když bylo jídlo na stole, pak si vzpomněl za hodinu dvě, že chce jíst a u dalšího jídla se to opakovalo.
Po krátké rodinné poradě jsme se rozhodli nastavit systém tak, že bude jídlo, když jíme všichni a jinak maximálně trochu ovoce nebo zeleniny. Jinak ho do jídla nenutit, nijak nehrotit nevyčítat, jen si trvat na svých pravidlech. Vysvětlili jsme nová pravidla Tedíkovi a začali aplikovat. První den se držel svého zažitého systému a s nelibostí nesl, že si nemůže dát jídlo, když si řekne. Večer už nastal zlom. Jakmile jsem dala polévku na stůl a řekla o tom Teovi, okamžitě přicupital a rychlostí blesku vyluxoval talíř. V tomto systému stále pokračujeme. Někdy má ještě Ted tendenci jídlo odmítnout, ale už ten systém přijal a ví, že pokud se nenají, bude mít zkrátka hlad. Neberu to nijak absolutisticky, samozřejmě je to o dohodě. Tedík se také na přípravě jídla podílí - může do toho takříkajíc mluvit, může říct na co má chuť atd.
Mimoděk se k tomuto režimu stravování přidal i Niki, který se naučil vylézt na židli, takže teď stojí vedle Tedíka na židli a baští společně. Takže jsme zabili dvě mouchy jednou ranou a zase nám to funguje o něco lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat