Tedíkovi se vyklubaly oba horní řezáky s porušenou sklovinou, k čemuž se navíc u jednoho přidalo ulomení kousku zubu. S postupem času i přes pečlivé čištění zubů se mu ta místa bez skloviny začala kazit a museli jsme to řešit. Když byl stanoven termín, začala jsem s Tedíkem trénovat otevírání pusy, s elektrickým kartáčkem jsme si hráli na vrtání zubů... Tedín chodí k zubaři rád, ale jak mu budou vrtat a plombovat zuby jsem si neuměla představit.
Když jsme dorazili do ordinace zubařky specializované na děti, trochu se zděsila - představa spravování zubů ani ne tříletého batolete jí taky moc nelákala. Sedla jsem si na zubařské křeslo, Tedík si sedl na mě a na motitoru před námi pustili Šmouly, takže se mi zážitky z čištění zubů od kazů (naštěstí stačilo seškrábání a vydesinfikování a nebylo třeba vrtat), plombování a zahlazování vrtačkou mísí s útoky Gargamela , uklidňující hlas paní doktorky s radami Taťky Šmouly a příjemný hlas sestřičky se Šmoulinkou. Ačkoli žádné umrtvení nebylo třeba, já jsem vypadala vlivem nervů jako po koňské dávce nějakého oblbováku. A vlastně mám pocit, že ty Šmouly tam daly na uklidnění mě a né syna. Ten byl totiž naprosto v pohodě. Dokonce bych řekla, že ho to bavilo. Všechny ty nástroje a páčky a světýlka.....
Paní doktorka byla z Tedíka nadšená, jak si nechá ty zuby krásně ošetřit a nakonec to zhodnotila, že by Teda měl vidět ten 14-tiletý kluk, co tam byl před námi. Ten prý obrátil ordinaci vzhůru nohama. Při slovech: "Tohle je správný chlap" se Tedík narovnal a usmál, jakoby říkal: "No to je přece jasný". Za čtvrt hodiny byly zuby spravené a mohli jsme jít. Cestou domů se mě ještě Tedík nadšeně ptal, kdy zase půjdeme k paní zubařce :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat