Stěhování

Tak jsme se zase po půl roce stěhovali do jiného bytu. Logisticky nám díky zkušenostem z minula zabalení přestěhování i vybalení zabralo tři dny. Z hlediska psychologického je to ovšem mnohem složitější hlavně u dětí.
Když jsme začali balit do krabic, začal být Tedík trochu neklidný. Když jsem mu ale zabalila většinu hraček začal běhat po bytě a křičet, že nechce balit. Tak jsme vytáhli velký kartón, na kterém přivezli krabice a začali jsme Tedíkovi kreslit, jak bude stěhování probíhat. Že to zabalíme a pak přijede velký auto s pánama, co to všechno naloží a pak v novém bytě vyloží..... To zafungovalo a získali jsme dalšího pomocníka, který dával věci do krabic, pomáhal při přelepování lepící páskou a hlavně popisování krabic - tedy spíše pokreslování krabic :-). To se stalo velkou zábavou i Nikiho, který se přitom naučil držet pastelku. Myslím, že tak krásně výtvarně ztvárněné krabice na stěhování nikdo jiný neměl.
Vybalování byla pro kluky zábava, stejně jako prozkoumávání nového bytu, ale přeci jen se ukázala i nějaká ta negativa. Například se nám Tedík několikrát, než doběhl na záchod, počůral. Přičítali jsme to nervům a tomu že je zabraný do průzkumu bytu a pak prostě běhá po bytě jak splašený a nestihne to. Pak jsem ale sama potřebovala rychle dojít do kuchyně, když jsem slyšela, že tam něco kypí a ejhle, skončila jsem v koupelně. Tedík prostě v tom kvapu, když pospíchal na záchod nemohl najít ty správné dveře. Tak teď chodíme na záchod s ním, a stále častěji si tam zajde i sám. Další na seznamu je usínání. První dva dny nechtěli ani jeden jít spát, což je docela pochopitelné, ale i teď po týdnu nechce chodit Ted spát sám, ačkoli ve starém bytě mě k usínání nepotřeboval. Ještě to tu nepřijal za nový domov a necítí se tady dost bezpečně. Takže než usne jsem v ložnici s ním.
To, že to tu považuje za neznámé prostředí se odráží i na tom, že pokaždé, když jde manžel do práce, musím Tedíka ujistit, že ví, že se má vrátit domů sem a né do starého bytu.
Abych nepopisovala jen samá negativa, zmíním i něco pozitivního. Už ve starém bytě jsme chtěli několik věcí nastavit jinak - například jedení jen u stolu, aby nebyli drobky po celém bytě atd. Jenže vysvětlit klukům, že to co mohli včera, už dneska není nejlepší nápad, bylo docela těžké. Že jsou ale v novém domově nová pravidla, jim přijde pochopitelné. Možnost nového lepšího " začátku" se zkrátka hodí a to nejen při výchově dětí.